10.9. přijal náš spolek pozvání k účasti na programu spojeném se Dnem železnice na tvrzi Hanička.Akcí na Haničce není samozřejmě nikdy dost, zdejší domácké prostředí si nás získalo už dávno. A tak jsme se jali spolu s kolegy z Armfortu, VCC Sturm a s Garďáky vytvářet program pro návštěvníky.
 

Takový návštěvník to neměl vůbec jednoduché – blížila se mobilizace, mezinárodní situace byla den ze dne horší. Proto byl z Hradce králové vypraven zvláštní parní vlak až do stanice Rokytnice v Orlických horách. Sotva se na peroně branec rozkoukal, již jej zvláštní autokar dopravil až do mobilisační stanice před vchodem do tvrze Hanička. Zde po povinné zdravotní prohlídce plukovním lékařem byl odveden do podzemí k další službě. Prošli samozřejmě všichni, kdo byli schopni unést zbraň.
 

Sotva se nově příchozí během prohlídky seznámili s podzemím a bohatou historií tvrze, vystoupili z pěchotního srubu R-S 76 přímo do polního ležení našeho družstva Stráže obrany státu. Jeho bojovým úkolem bylo střežit přístup do lesa, ve kterém probíhala výstavba opevnění. Protože tomu počasí přálo, byly lesy plné sběraček lesních plodin, které se však marně domáhaly vstupu do okolí staveniště. Po větší či menší slovní výměně se musely odebrat jinam. Přesto se však nalezla osoba, která se náš kordon snažila projít. Byl jím mladý pašíř z obce Vrchní Orlice, u kterého se však po zákroku četnické hlídky a naší stráže místo cukerinu objevila pistole, náboje, granáty a odznaky SDP a NSDAP. Po takovém zjištění byl pod ozbrojenou stráží odveden k okresnímu soudu do Žamberka, kde s ním bylo naloženo podle Zákona na ochranu republiky.
 

Další cesta branců směřovala ze střežené oblasti směrem k nepříteli, kde se mohli seznámit s výzbrojí ženijního praporu Wehrmachtu, kterou měl přichystanou k útoku na stálá opevnění. Kromě automobilů se mohli seznámit i s tyčovými náložemi, svazky granátů a bohatou výzbrojí. Odtud směřovaly kroky branců do okolí tvrze k jednotlivým srubům a pevnůstkám dle jejich libosti a
zařazení.
 

Celý den se nesl v duchu babího léta a kromě občasného zadržení nějakého toho pašeráka si naše družstvo mohlo užívat krásného babího léta, kdy se blížící se mnichovská krize zdála být daleko. Večer jsme se pak sešli i s „druhou stranou“ u společného stolu a nad dobrotami z polní kuchyně jsme všechny sváry hodili za hlavu. Snad se ve stejně dobré náladě sejdeme na Haničce i napřesrok!

                           Zapsal Jan Vaníček